František Chrástek // Nature – Fotografie

29. 6. – 15. 7. 2018

Mgr. A. František Chrástek (*1953), Uherský Brod

umělecký fotograf

absolvent Filmové akademie múzických umění v Praze, Fakulta Umělecké fotografie

František Chrástek patří mezi uznávané osobnosti v oboru současné české umělecké fotografie.

Jeho tvorba se dá v postupném vývoji rozdělit na okruhy krajinářské, figurální a komponovaná zátiší. Každé z těchto zaměření vykazuje autorskou nápaditost, osobité zpracování inspirativní předlohy a profesionální preciznost v tvůrčím záměru i výběru nejlepšího výsledku. Technické médium fotografického přístroje dokonale ovládá v souhrnu všech postupných fází, ale zároveň přidává k formě také hluboký obsah nebo naznačený možný příběh.

Jeho silnou předností je práce se světlem, ať už přirozeně plynoucím nebo originálně přenášeným přes různé matérie, čímž dosahuje nečekaných efektů bohatých intenzit a překvapivě vedených úhlů světelných cest, nebo také prostorové proměny – od reality po imaginativní snovost. V tomto je František Chrástek nejen skvělý fotograf, ale především dokonalý mág, který dokáže světlo uchopit a přeměnit na okouzlující a spolupracující médium. Není náhodou, že jeho díla připomínají dávnou barokní iluzi tajuplnosti a zároveň účinné výpovědi. Jeho zájmem je i to, že divákům ponechává prostor k uvolnění fantazie, osobních představ a následných prožitků. Nechce je dílem spoutat svým záměrem, ale dává jim volnost k vlastnímu výkladu o obsahu díla.

Dalším pozitivem je i to, že neusiluje o pozornost v aktuálních trendech. Přesně naopak si vybírá zapomenutá místa, v nichž spolu s prostorem dožily i odložené předměty – kdysi krásné a funkční, dnes nevzhledné a nepotřebné. To jsou pro něho nejpřitažlivější modely, s nimiž se seznamuje a pracuje. Jsou pro něho výzvou, aby je alespoň na chvíli znovu oživil a přinesl jim nový význam nebo dokonce nový příběh.

Další obdivuhodnou schopností Františka Chrástka je cit pro nepatrné detaily, ať už se jedná o zdevastovanou zeď opuštěného domu nebo o pohled na nevšedně formovanou krajinu. S těmito detaily dokáže pracovat v různě uchopených záběrech, které v konečném výsledku vyznívají téměř objevitelsky.

V souhrnu všech hodnocení je třeba zdůraznit, že fotografie Františka Chrástka překračují hranice své disciplíny a dosahují té úrovně, s jakou vnímáme obrazy vytvořené klasickými malířskými postupy. Tyto názory a ohlasy spojují všechny příznivce Chrástkovy tvorby.

Četné výstavy nejen v České republice, v řadě evropských států (Rakousko, Slovensko, Nizozemí, Německo), v Japonsku i v USA, jsou dokladem autorových schopností, skvělých nápadů i objektivního srovnání v souhrnu současné světové umělecké fotografie.

Mgr. Marie Martykánová, historička umění a kurátorka výstav Slovácké muzeum, Uherské Hradiště

Světlo, prach a práh tajemství…

Souběžně se zahájením Letní filmové školy v Uherském Hradišti je od 26. června v Galerii tamějšího Slováckého muzea otevřena výstava fotografií někdejšího studenta FAMU Františka Chrástka. Jeho velkoformátové artefakty v tlumených valérech bezděky probouzejí otázku, kde vlastně leží hranice mezi fotografií a obrazem.

Před jemně strukturovanou šedou zdí a na zašlé dřevěné podlaze lehounce vrapované prošlapanými letokruhy jsou na těchto melancholií prostoupených obrazech zachyceny osamělé objekty. Kus ztrouchnivělého trámu, tabule zaprášeného skla, uschlá větev ze stromu obrostlá lišejníkem, plát zlomené a na okrajích roztřepané překližky, slepé zrcadlo… Vše prokresleno do mikrodetailu – jako na plátnech Jana van Eycka.

Světlo, jež odněkud – tu zboku tu se shora – dopadá na ty staré, bůhvíkým odhozené věci, je doslova posvěcuje: vrací jim jejich dávno ztracenou krásu, vyzvedá je z roviny věcí do roviny symbolů, vdechuje jim tajemství. Stará krejčovská panna plná prachu a pavučin září v tom zlatistém světle jako by právě sestoupila z barokního oltáře, rezavý uschlý keř vyvolává díky kmitavému živoucímu světlu na svých větvičkách asociaci na planoucí keř, ze kterého zazněl hlas Toho, jenž jest…

Svět těchto oproštěných obrazů – fotografických básní je světem světla a prachu, neměnných konstant našeho pomíjivého bytí. Jejich ošoupanými, špinavými věcmi prostupuje duše. Stávají se metaforou faktu, že jen zánik a smrt nám otevírají průnik do věčnosti. Jejich autor, František Chrástek, jenž nedávno oslavil pětašedesátiny, se na počátcích své profesní kariéry proslavil abstraktními kompozicemi, jejichž minimalistická inspirace byla přetavována energií červených a modrých ploch.

Vystavoval po celém světě, sběratele jeho artefaktů najdeme v USA i v Japonsku. Právě fotografie z impozantní krajiny, kterou poznal v USA, tvoří druhou část jeho hradišťské výstavy nazvané Fragmety In/Out. I ony v sobě mají sílu symbolu. A podobně jako v zátiších, vytvářených ve starém domku na předměstí rodného Uherského Brodu, jsou prostoupeny tajemstvím. I v nich se odráží cesta, po které se fotograf vydal z labyrintu světa do ráje svého srdce. Poklady, jež na této pouti nalezl, lze v Uherském Hradišti zhlédnout do 9. září.