10. 6. – 26. 8. 2016
Irena Armutidisová
Cyklus barevných velkoformátových fotografických tisků Ireny Armutidisové je věnován právě krajině, a sice krajině neokázalé, s citem kultivované, téměř banální, v níž základní, ale přesto pozoruhodnou úlohu hraje světlo a struktury v ní vytvářené přirozeným posunem v čase.
Základní časovou linii ovšem navíc protíná ještě proměna v prostoru: ostré detaily na straně jedné a krajina – za pomoci hloubky neostrosti – vnímaná pouze jako barevná scenérie na straně druhé. Především díky druhému z těchto pólů se autorka dostává až na jeden z pomyslných „konců fotografie“, kdy přestáváme věnovat pozornost zachycenému a kdy se intenzivními stávají nikoli body, ale v tomto případě pouze barevné vztahy kdesi na periferii Veverských Knínic.
Irena Armutidisová ml.,
absolventka ateliéru figurálního sochařství Akademie výtvarných umění, ve své tvorbě navazuje na tradici klasického figurálního sochařství, která se snoubí s jejím osobitým přístupem.
Často pracuje s reálnými věcmi, nechává se inspirovat příběhy, časem a zaběhnutými stereotypy. Vytváří realistické podoby, dává důraz na materiál, tělesnost a fyzickou zkušenost.
Práce autorky by se dala důsledně rozdělit do dvou směrů, klasické portrétní a animální tvorby.
Rozdíl v přístupu k animálnímu umění a vlastně umění vůbec můžeme spatřovat nejen ve způsobu sochařského projevu, ale i v zachycení jakési psychologie živočichů. Svým formálním zpracováním „svoje“ zvířata zbavuje symboliky, mystiky a magiky, a tudíž nejsou pouze prostředkem k zobrazení nějaké idey či symbolu. Autorka se naopak snaží si všímat podobnosti mezi zvířaty a lidmi a včlenit do svých soch lidské vlastnosti. Nechává je vystupovat jako samostatné bytosti, ovšem ponechává jim i zvířecí atributy.
